pondělí 12. září 2016

Pondělí plné úsměvů

Krásné pondělí všem!

Dnes ráno jsem musela vstávat brzy, protože jsem v 7 hodin měla být na odběrech krve a pak hned na převaz na polikliniku. Už jen to vstávání a vidina dopoledne stráveného po doktorech mi náladu opravdu nezlepšila. Rychle jsem si umyla vlasy, oblékla se, naházela věci do kabelky.A co čert nechtěl. Zjistila jsem, že po sobotním převazu mám kartičku pojištěnce u mamky, která mi ji držela.

Vydala jsem se tedy na odběry s lehkou nervozitou. Doufala jsem, že se sestřička nebude moc zlobit. Znáte to. I taková hloupost může někoho ve špatné náladě ještě víc namíchnout.
Sestřička dorazila o 15 minut déle, tak jsem se začala bát ještě víc. Říkala jsem si: ,,Ráno nestíhala, teď bude nervozní a nepříjemná." Předsudky... 
Vešla jsem dovnitř, se staženými půlkami. Omluvila jsem se, že kartičku pojištěnce nemám. A teď to přišlo. Sestřička se na mě usmála, poprosila mě o rodné číslo a vše bylo v pořádku. Dokonce mě oslovila zdrobnělinou, což mě uklidnilo naprosto dokonale. Během odběru utrousila pár vtipných poznámek a já odcházela s lepší náladou.

Moje další kroky směřovaly na polikliniku kvůli převazu krásného puchýře na mém stehnu. Shodila jsem na sebe vroucí kafe, takže si teď zažívám muka. 
V čekárně samozřejmě asi sto lidí (fakt nevím, proč vždycky přeháním), sedla jsem si a čekala, až budu na řadě. K mému překvapení, šla půlka lidí k jinému doktorovi, takže čekání nebylo tak dlouhé. Sestřička mi přišla dost od rány, a tak jsem opět byla nervozní. (achjo, Týnko!! :D)

Když jsem vešla do ordinace, pan doktor se na mě usmál a povídá: ,,Tak co? Jak to jde?" To víte, že je to už daleko lepší a myslela jsem si, že mi na to hodí nové krytí a půjdu si vesele domů. ,,Musíme ten puchýř sundat." Tuhle větu opravdu nechcete slyšet, kdy víte, že pod tím puchýřem je přece živá rána! Sakra! Tak jsem přetrpěla mučení v podobě desinfekce (spíš si myslím, že mi tam nakapal chilli extrakt), drhnutí puchýře, čištění, strhávání kůže... No chuťovka. Ale jsem na sebe pyšná. Ani jsem nepípla. A víte, co je na tom nejlepší? Že celou dobu se mnou doktor i sestra komunikovali a byli tááák strašně fajn! Další zlepšení nálady o 180°!
Nakonec jsem odešla v 8:40 a to jsem si představovala, že mě to bude stát o dvě hodiny více času.


Mé poselství tedy zní: Usmívejte se na ostatní a buďte milí. Ostatní tím můžete jednoduše nakazit! :)
Doufám, že vám dnešek přinese tolik úsměvů, jako mně!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář :) Velmi ráda si ho přečtu.